Výběr jména pro váš nový přírůstek? Možná jeden z nejtěžších úkolů, které vás čekají. Jasně někdo má o jméně jasno okamžitě a pokud máte opravdu štěstí tak se shodnete na prvním jméně a máte vystaráno. Nicméně to není můj případ.
Moje žena se rozhodla, že si koupí kalendář se jmény a tam si zaškrtá jména, která se jí líbí. Jako každá správná ženská tento nápad dotáhla k dokonalosti a to tak, že u toho nechyběla její kamarádka, jak jsem později pochopil, mělo ji to pomoci, aby jí neunikla ta nejstu*idnějších jména.
Když tedy má drahá polovička přijela domů, a položila přede mne kalendář, kde měli být zaškrtnuta ta nejlepší jména, mohl jsem k mému zklamání pochválit pouze výběr kalendáře, na kterém byla pěkná auta.
Otevřel jsem kalendář a plný optimismu začal listovat, dokud jsem nenarazil na první označené jméno. Čestmír?! Okamžitě mi začala v hlavě hrát píseň od Michala Davida k seriálu létající Čestmír a to bylo ten den poprvé co se mi udělalo zle. Bohužel ne naposled. Jasně, možná si někteří řeknete, že to není špatné jméno, ale negativní vliv, který na něj má známý český seriál a zejména pak píseň, při jejímž poslechu skáčou lidé z oken, je příliš velký.
Optimismus patřičně opadl, ale přesto jsem pokračoval dále s vidinou lepších zítřků. Vzápětí jsem však na jedné straně narazil na jména Herbert a Eduard a to se o mě již podruhé pokoušely mrákoty a zelený jsem se začal sunout pod jídelní stůl. K mému štěstí se na další straně nacházel závan zbytků rozumu mé ženy a označené jméno Josef. Uf! Vlaštovka byla na světě, ale další stránka mne poslala zpět pod stůl a onu vlaštovku se mnou, protože Kvido, to je opravdu jméno spíše pro malé, roztomilé, růžové prasátko. (Pokud se tak jmenujete tak se na mne nezlobte, zlobte se na své rodiče.)
Když jsem se trošku uklidnil za pomocí sklenky americké whiskey (Bůh žehnej Tennessee), tak jsem naštěstí objevil zaškrtnuté jméno Dalibor, což mi vrátilo důvěru ve zdravý rozum mé partnerky. Na jméno Čeněk jsem však neměl dostatečnou zásobu alkoholu. Jakub to zachránit nedokázal, protože Oskar a Vendelín tomu nasadili korunu a já se musel jít nadýchat čerstvého vzduchu.
Po té co jsem se patřičně uklidněný vrátil domů, zeptal jsem se, proč volila pouze chlapecká jména. (Neměl jsem již sílu pátrat po tom, co se odehrávalo v její hlavě když ta konkrétní jména vybírala) Zjistil, jsem že je skálopevně přesvědčená o tom, že budeme mít kluka. Údajně to poznala podle chutí na maso nebo tak něco. Jenže teď se jí začali nadměrně mastit vlasy a to teda naopak značí, že bude holka. Ale to prý nesmíme dopustit, takže se má žena dala na čarodějnictví a míchá si jakési lektvary, které si kape bůh ví kam, aby jsme měli kluka. Ale o tom zase příště :)
Moje žena se rozhodla, že si koupí kalendář se jmény a tam si zaškrtá jména, která se jí líbí. Jako každá správná ženská tento nápad dotáhla k dokonalosti a to tak, že u toho nechyběla její kamarádka, jak jsem později pochopil, mělo ji to pomoci, aby jí neunikla ta nejstu*idnějších jména.
Když tedy má drahá polovička přijela domů, a položila přede mne kalendář, kde měli být zaškrtnuta ta nejlepší jména, mohl jsem k mému zklamání pochválit pouze výběr kalendáře, na kterém byla pěkná auta.
Otevřel jsem kalendář a plný optimismu začal listovat, dokud jsem nenarazil na první označené jméno. Čestmír?! Okamžitě mi začala v hlavě hrát píseň od Michala Davida k seriálu létající Čestmír a to bylo ten den poprvé co se mi udělalo zle. Bohužel ne naposled. Jasně, možná si někteří řeknete, že to není špatné jméno, ale negativní vliv, který na něj má známý český seriál a zejména pak píseň, při jejímž poslechu skáčou lidé z oken, je příliš velký.
Optimismus patřičně opadl, ale přesto jsem pokračoval dále s vidinou lepších zítřků. Vzápětí jsem však na jedné straně narazil na jména Herbert a Eduard a to se o mě již podruhé pokoušely mrákoty a zelený jsem se začal sunout pod jídelní stůl. K mému štěstí se na další straně nacházel závan zbytků rozumu mé ženy a označené jméno Josef. Uf! Vlaštovka byla na světě, ale další stránka mne poslala zpět pod stůl a onu vlaštovku se mnou, protože Kvido, to je opravdu jméno spíše pro malé, roztomilé, růžové prasátko. (Pokud se tak jmenujete tak se na mne nezlobte, zlobte se na své rodiče.)
Když jsem se trošku uklidnil za pomocí sklenky americké whiskey (Bůh žehnej Tennessee), tak jsem naštěstí objevil zaškrtnuté jméno Dalibor, což mi vrátilo důvěru ve zdravý rozum mé partnerky. Na jméno Čeněk jsem však neměl dostatečnou zásobu alkoholu. Jakub to zachránit nedokázal, protože Oskar a Vendelín tomu nasadili korunu a já se musel jít nadýchat čerstvého vzduchu.
Po té co jsem se patřičně uklidněný vrátil domů, zeptal jsem se, proč volila pouze chlapecká jména. (Neměl jsem již sílu pátrat po tom, co se odehrávalo v její hlavě když ta konkrétní jména vybírala) Zjistil, jsem že je skálopevně přesvědčená o tom, že budeme mít kluka. Údajně to poznala podle chutí na maso nebo tak něco. Jenže teď se jí začali nadměrně mastit vlasy a to teda naopak značí, že bude holka. Ale to prý nesmíme dopustit, takže se má žena dala na čarodějnictví a míchá si jakési lektvary, které si kape bůh ví kam, aby jsme měli kluka. Ale o tom zase příště :)
Komentáře
Okomentovat